200
nadupaných krasavců pod jednou střechou!
Návštěva u "pana sběratele"...Muscle Car CITY....
Florida.
Vracím se
na Floridu zpátky ze Severní Karolíny , kde jsem byl prohlédnout a zkontrolovat
závěrečnou fázi stavby prvního kusu moderního hotrodu, který by se měl brzy objevit
v České republice. (Pozn.:V tuto chvíli je již zde!) Vše jde podle plánu a realita
přesně vystihuje představu velkého angličáku s moderní technologií a odpovídajícím
počtem válců uvnitř zabalené do přistřiženého kabátu z 30.let minulého století.
Ale o tom někdy jindy.
Mířím do muzea, jehož název hovoří sám za sebe ….Muscle Car City. Zakladatelem
je pan Rick Treworgy, který si během 40 let vytvořil sbírku více než 200 aut.
Jakých aut je jasné již ze samotného názvu. Jen dodávám, že jde zejména o muscle
cars koncernu General Motors, přestože sbírka čítá také několik výjimek. Původně
měl Rick své miláčky v obří stodole vedle svého domu, ale když už ani 2 patra
nestačila, koupil bývalý supermarket Wall-mart a tam svůj poklad přemístil. A
jelikož s jídlem roste chuť (a měšec tomu dovolil), zakrátko se sbírka rozrostla
tak, že i tento prostor velikosti fotbalového hřiště je čtyřkolovými krasavci
téměř zaplněn, i když jisté rezervy tu stále jsou. Dalším logickým krokem pak
bylo takto vzniklou svatyni všem stejně „postiženým“ zpřístupnit, a tak na jaře
2009 muzeum otevřel pro veřejnost. Vstupné je 10 USD a nebo si můžete za 30 USD
koupit roční permanentku. Volal jsem v předstihu a dohodli jsme čas mojí návštěvy
mimo otvíračku tak, abych měl celý ten ráj a jeho majitele pro sebe a mohl tak
bez rušení ukojit hlad svého foťáku a mojí zvědavost zároveň.
Po supermarketu nejsou po přestavbě a odpovídající výzdobě haly žádné stopy a
prvním dojmem po vstupu ze třicetistupňového vedra do klimatizovaného megaprostoru
je jednoznačný údiv. Vše je stylově doladěno do 60.let min. století včetně vestavěné
restaurace. Tam se také s majitelem setkávám a jelikož jsem po celonoční jízdě
dost vyšťaven, rád přijímám pozvání na pořádný breakfestlunch (pozdní snídaně
brzký oběd v jednom). Jak jinak, než stylově, takže čtvrtkilový poctivý hovězí
hamburger s porcí zeleniny a pečených brambor. Rick si dává totéž (vlastně já
si nechávám poradit) a tak se při jídle dozvídám, jak to celé bylo. Vyrůstal
v 50. letech, řidičák si udělal hned v 16ti letech, a to se psal rok 1965, éra
muscle cars se rozjížděla a co víc si přát. Prvním autem byl Chevy Bel Air 1955,
kterého po více než 20ti letech získal zpět. Kupoval auta, restauroval je a prodával
a z původní nutnosti kupovat pouze stará auta (byla nejlevnější) se nakonec vyvinulo
jejich vyhraněné sběratelství. Začal sbírat auta v půlce 70. let a jako totální
fanda Chevroletu Corvette si dal, řekl bych J, moc hezké předsevzetí. Každý rok
musí do sbírky přibýt aspoň jeden kus a koncem 70. let už to bylo ročně několik
kusů Corvette z každé generace. Kromě Corvette, kterých vlastní jednoznačně nejvíce
(více než 40 kousků), tvoří jádro jeho sbírky Chevrolety Camaro Z28 (model 67-70),
Camaro 396( 68-71), Chevelle SS (64-71), El Camino SS (65-71), Impala (pouze
big block, 58-67), dále Pontiac GTO (64-71), Oldsmobile 442 (64-72) a celá řada
Chevroletů ze 30. let, ať už v originálním stavu či jako všemožné, vždy však
top hot rody.
Po půlhodince příjemného povídání Rick odjíždí na prohlídku dalšího vyhlédnutého
kousku a já nasycen jídlem i informacemi se vrhám mezi auta. Za 15 let, co do
Ameriky pravidelně jezdím, jsem myslím viděl poměrně dost nejrůznějších car show,
srazů, přehlídek, soukromých sbírek a muzeí, ale tady se mi tep zrychlil jak
při prvním startu letadla. Vypadá to totiž celé spíš jako jeden obří dealership
s desítkami kusů těch největších lahůdek. Káry stojí v přesných lajnách a hlavně
všechny vypadají jako nové, některé dokonce lépe než nové. Většina kousků je
profesionálně zrenovována, ale jsou tu také auta v původním stavu s neuvěřitelně
nízkým počtem najetých mil. To množství jednotlivých modelů je neskutečně působivé.
Tak asi tak nějak to vypadalo v šedesátkách, když jste si šli koupit nový vůz.
(„Dobrý den, prosím jednu Chevelle SS, tu zelenou s pruhy a zabalte mi taky to
modré GTO…jo a pro paní si vezmu tu rudou Impalu“…napadá mě.) Musím se trochu
zklidnit a ubránit se nutkání začít mezi auty lítat sem tam. Jednak bych vypadal
jako cvok, a asi bych to ani dlouho nevydržel, ta hala je fakt obří. Hned zkraje
začíná řada s opravdovými dědečky z 20. a 30. let minulého století. Zhruba dvacítka
výhradně Chevroletů v provedení coupe, sedan či kabrio s nezbytným nouzovým vyklápěcím
sedadlem ukrytým v zavazadlovém prostoru (rumble seat) a pár upravených hot rod
pickupů. Zaujal mě předchůdce pozdějšího a dnes už legendárního modelu Suburban,
dodávka tehdy ještě s dřevěnou korbou i nástavbou. Naproti přes uličku už po
mě pokukuje největší stádo tohoto osmiválcového safari – tady už to neni jen
řada aut, ale celé náměstí …Corvette square! Je jich tu víc než 40, jak amíci
říkají - pristine condition, prostě perfektní kousky od první až po šestou generaci.
Jeden karbec, dva, jedna totální rarita se třemi Webery, fuelie krásky se vstřikováním
- je tu k vidění celá Corvette evoluce. Říkám si, kterou bych tak nejraději osedlal?
Asi moji nejoblíbenější 63 s děleným zadním oknem (split window), kterých tu
je hned několik. Čas letí, a tak, ač nerad, jdu dál. Přeci jen, je toho tady
k vidění mnohem víc a jsou-li muscle cars obecně mojí krevní skupinou, jejím
RH faktorem jsou pak spíše ty větší modely. Takže jdeme na Camaro, Chevelle,
GTO a 442. Foťák cvaká ostošest (pochváleny budiž paměťové karty s pořádnou kapacitou)
a já se zase blížím bodu varu. Vedle oranžového Camara 1967 stojí jeho prapravnuk
v podobné barvě, model 2010 a je opravdu vidět, že jediný, komu právě nové Camaro,
Mustang a Challenger jako reprezentanti pokračování muscle car wars udělali obrovskou
radost.
Od více než dvacítky Chevy Camaro, modelů 1967-1971 v provedení Z28 , 396, RS
a dalších lahůdek se přesunuju naproti, ke stádu brutálních mastodontů Chevellle.
Vedle Camara působí jako pořádný kus auta , obzvlášť roky 70-71, které si dle
mého názoru svými rozměry pomalu nezadají s full size třídou. Samozřejmě nechybí
zástupci modelů dřívějších a hned za nimi se táhne lajna jejich bratranců El
Camino. Zepředu stejný švihák, ale místo zadních sedadel a kufru pěkná ložná
plocha, takže po progumované noci není problém ráno naložit na korbu materiál
a hurá do práce. Tak to asi bylo před zhruba čtvrtstoletím. Dnes spíše odpočívají
v klimatizované hale, i když soudě podle poznávacích značek na některých kouscích
s platnými registračními nálepkami , netráví většinu svého důchodu jen zde. Dosti
Chevroletů, jsou tu další členové GM gangu. Takže následující půlhodinu mi společnost
tvoří krasavci Pontiac GTO, několik kusů Bonneville a Tempest a Oldsmobile 442.
Obsáhlým popisem už bych se zřejmě opakoval, takže jen jedno slovo…krása. Přes
big block Impaly se blížím do posledního rohu haly, kde trůní zajímavosti. Skupina
všemožných hot rodů (pickupy, kabriolety, sedany ze 30.-50. let, pár kombíků),
už zmiňovaný první vůz majitele muzea Chevy Bel Air 1955 , několik závoďáků,
Gypsy Wagon – polodřevěný autobus a motorka Boss Hoss – jak jinak než s osmiválcem
Chevrolet. Pak už jen sekce s díly, suvenýry, dobovými cedulemi, oblečením, atd.
(mě mimo jiné nejvíce zaujaly stylové kancelářské židle Recaro s logy Velké trojky
Vzhledem k velikosti sbírky a zajímavosti všech exemplářů by se tady dal v pohodě
strávit téměř celý den. Já se po více než 3 hodinách loučím a vyrážím směr Miami
plný nejen nadšení ze vší té bublavé nádhery na jednom místě, ale především obdivu
ke člověku, který vše během dlouhých let nashromáždil, udržuje v perfektní kondici
a hlavně …. neukrývá před světem! Pojedete-li kolem, zastavte se – Muscle Car
City, Punta Gorda, Florida, USA.
Radek Macál, www.specialservices.cz
